* Čo láska znamená *

*Ako stratiť lásku*

Nasledujúci príspevok napísal jeden mladý muž, aby poukázal na chybu, ktorá viacročný vzťah rozložila z vnútra pomaly a veľmi nenápadne. 

Kto je múdry, poučí sa.

Mnoho krásnych vzťahov končí rýchlo a bolestivo. Nasledujú noci plné premýšľania, čo mohlo byť inak, čo som mohol spraviť a nespravil alebo som naopak spravil a partnerka trpela.

Napríklad v mojom vzťahu sa často objavovalo slovíčko "občas", ktorého význam som úporne prehliadal a jeho magickú podstatu som objavil až v posledných dňoch.

Koľkokrát ste už doma počuli: "občas by si mohol navariť", "občas by si mohol poupratovať", "občas by si ma mohol niečím prekvapiť", "občas by si si ma mohol rozmaznávať",...

Úprimne povedané, nerozumel som. Snaha bola, ale moje analytické myslenie nedokázalo pochopiť skrytú myšlienku slova "občas". Čo je to "občas"? Kedy je na "občas" správna chvíľa? Je to raz za týždeň? Raz za mesiac? Každý utorok? Ja som "občas" bral ako náhodný interval. Niečo spontánne náhodné. Dokonca som spravil aplikáciu do mobilu, ktorá mi povedala „kúp kvet“ v náhodnom dátume. Možno hlúposť, ale každý si pomôže ako vie. V každom prípade to bola chyba.

Viete, že si ženy stavajú v hlave kocky? Klasické drevené kocky. Nezabúdajú na nič. Spravíte chybu a ona si postaví kocku, v ktorej má detailne zapísané, čo ste spravili. Druhá chyba a ďalšia kocka sa ocitne na prvej. Dochádza k ďalším chybám, čím veža utešene narastá. Dobrá správa je, že pokiaľ ju potešíte, jedna kocka Vám bude odňatá. Za každé sklamanie, každé zabudnuté "občas" sa posuniete o poschodie vyššie. Pokiaľ ste sa v detstve kocky hrávali, určite viete, čo sa stane, keď ich postavíte na seba priveľa.

Žiaľ, človek na niektoré veci prichádza, až keď je neskoro a pri tom sú riešenia veľmi jednoduché a jasné. Dnes viem, že ono magické "občas" je presne definované. Žiadna veda. Všetko už vyriešil život sám. Nad definíciou netreba hlboko filozofovať. Evolúcia to zariadila tak, že každý presne vie, že "občas" nastalo práve teraz. Keď prídete domov, viete, že "občas" je práve dnes. Možno si to ani neuvedomujete.

Ide presne o okamih, kedy chcete stráviť so svojou partnerkou krásne chvíle, kedy si ju chcete privinúť a prežiť svoje najintímnejšie okamihy. Zatiaľ čo Vám prebiehajú hlavou myšlienky na príjemný večer, viete, že čoskoro príde unavená z práce domov s ďalšími plánmi na varenie či upratovanie. Partnerka zavalená myšlienkami dennej rutiny nedokáže prejaviť svoju dievčenskú bezstarostnú stránku. Hoci aj unavená môže s úsmevom podľahnúť,... ale viete čo sa stane? Veža z kociek narastie o ďalšiu úroveň. Vtedy by mal chlap pochopiť a premeniť ju znova na zaľúbené dievča. Nastala najlepšia chvíľa na "občas".

Prekvapte ju maličkosťou, drobnosťou. Kvetom. Poupratuje byt, či niečo navarte. Nevadí, že sa Vám jedlo pripáli, alebo nebude správne ochutené. Ona Vás bude milovať a bude najšťastnejšia žena na svete práve pre to, že ste jej venovali svoju pozornosť a spravili iba pre ňu "občas" niečo významné. Bude iba Vaša, pripravená naplno sa oddať krásnemu večeru po boku svojho najlepšieho chlapa.

Už  mi rozumiete prečo si myslím, že "občas" je magické slovo? Dokáže Vás prenášať do začiatkov. Keď ste spolu randili prvé mesiace, keď bolo všetko tak jednoducho nádherné, drobnosti či snaha potešiť tu boli na dennom poriadku a úžasné magické "občas" sa odohrávalo každý deň.

Neopakujte bolestivé chyby, ktoré už spravil niekto iný. Veža kociek pomaly rastie a keď padne, ťažko sa začína stavať od začiatku. Po dnešnom príchode domov sa zamyslite, či na "občas" nie je vhodná doba práve dnes. Nechajte sa inšpirovať a pouvažujte čím všetkým môžete svoju partnerku potešiť, aby bol Váš spoločný život ešte krajší a intenzívnejší.

 Martin Spevák

  ***

* Málokdo ví co láska skutečně znamená .. *

Málokdo ví co láska skutečně znamená, protože téměř u všech

je ovlivněna tělesnými a sobeckými činiteli. V původním čistém

stavu je to první z vlastností božské duše a následkem toho je

jednou z nejdůležitějších kvalit, které musí hledající

pěstovat. Žít bez lásky znamená citově strádat. Slovo láska je

jedno z nejvíce zneužívaných slov, protože je velmi často

založeno na pouhém zájmu o sebe a nikoli na zájmu milované bytosti.

Láska, která je omezená na malý okruh partnera, rodiny nebo

přátel, je nefilosofická a měla by být rozšířena do

univerzálního soucítění s celým lidstvem. Takže omezená láska

by měla mít své bezvýhradní místo v lásce větší. Druhy lásky

můžeme rozdělit na živočišně-fyzické, emočně-mentální a

neosobně duchovní.

Pravá láska, se nezmění ani neochladne, když se milovaná bytost

změní, nebo když se změní fyzické okolnosti, ve kterých vznikla.

Není zmítána náhodami osudu ani to není pouze citová

přitažlivost, i když ji bude zahrnovat. Zevně se vyjadřuje

mimořádně laskavým chováním.

Lidská láska ve svých vrcholných okamžicích, které mohou vzniknout
pouze v jejich počátečních nebo konečných fázích a které patří výlučně k její citové

stránce, nikoli stránce vášnivé, zachycuje a slabě odráží

přirozenost lásky božské.

Existuje vztah, ve kterém mohou růst dvalidé v čistotě, bok po boku,
učíce se moudrosti jeden od druhého, stále harmoničtěji jeden s druhým.
To však vyžaduje sebevládu, vyloučení všeho negativního a pěstování všeho pozitivního.

Většina lidí spojuje lásku s pocitem tělesného dotyku nebo se

vzrušením osobní přítomnosti. Nezažili ji takovou, jaká je sama v

sobě, s ničím nesmíšenou. Mohli by jí získat mnohem víc, kdyby

ji hledali u jejího pramene, čistou a intenzivní. Pokud milujete a

uctíváte Nadjá ve svém nitru, milujete ho ve všech ostatních

lidech, neboť v nich je rovněž přítomno. Pak je nemůžete

nenávidět, nebo jim ubližovat. Schopnost dávat a přijímat lásku

nemá být a ani nemůže být zničena. Muž nebo žena, kteří

touží po tom nejvyšším, ji nemohou nechat nepovšimnutou a

nepěstovat ji a přitom mít užitek z jejích nejlepších plodů.

Měli by ji živit, prociťovat, povznášet a produchovňovat. Řídit

ji ke svému lepšímu já, k Nadjá, v úsilí a touze.

Vlastnost lásky, nemá být měřena přehnanými projevy citu u toho,

kdo ji chová, ale má být měřena tím, do jaké míry je v něm

přítomen nebo nepřítomen egoismus. V nábožensko-mystických

kruzích jsou často a hojně pronášeny sentimentální výlevy o

lásce ke svým bližním, které jsou obvykle naprosto povrchní a

nevydrží hlubokou analýzu. Mnozí nábožensky založení lidé

prohlašují, že cítí lásku k celému lidstvu a přitom by

nepotřebovali velkou zkoušku, aby byla zjištěna její skutečná

povrchnost.

Lásku k lidstvu můžeme projevit lépe skutečnými činy,

než pouze sentimentálními projevy. Jen fyzická a čistě citová

láska pomine, když ji události vystaví zkoušce, zda skutečně

usiluje o štěstí milovaného spíše než o potěšení milujícího.

Pro dnešního člověka není snadné akceptovat výzvu náboženství,

aby miloval své bližní. U mnohých dokonce jejich nesnášenlivost

hraničí s nenávistí. Nemohou v sobě probudit vřelý vztah k těm,

jejichž myšlení, způsoby a zvyky je dráždí.

Je ale nutné, aby se je naučili tolerovat. Pokud se dnešní člověk nenaučí

snášenlivosti a dobré vůli, není pro lidskou rasu naděje, protože

bude muset pokračovat ve válčení, dokud se sama nezničí. Místo

toho, abychom se pošetile namáhali milovat nepříjemné lidi, je

vhodnější naučit se, jak jim projevovat dostatek dobré vůle a

tolerovat je. Velmi žádoucím duchovním cvičením a zároveň

pokročilým stupněm k lásce samotné je snaha vžít se do situace

ostatních lidí kolem nás.

Pokud láska jednoho člověka k druhému je láskou nejvyššího typu

a vede k rozšíření pochopení, soucítění a tolerance k druhým,

pak se jedná o záblesk vyššího záměru osobní lásky a vzdání

se vlastního „srdce“. To může vést k jeho otevření se

Univerzální Lásce a sjednocení s Ní. Takovou lásku skutečně

vlastní pouze mudrc. Základní součástí poselství lásky je, že

se učíme odpouštět povrchové vlastnosti snahou proniknout do

podstaty milovaného, až vidíme čím opravdu „Je“ – Božstvím

projeveným v individuální formě.

Všeobecně panuje názor, že skutečná láska musí být silně

citová a dramaticky intenzivní. Přitom se jedná pouze o jeden druh

lásky, ale není to ten nejlepší druh, ten je klidný, neměnný a

nevzrušený. Prohlášení: „Miluj svého bližního“ neznamená,

že máme vyvolat vysoce sentimentální citový vztah, protože emoce

mohou snadno sklouznout do svého opaku, do nenávisti. To není láska,

ale její předstírání. Každý, kdo se nemůže přimět k tomu, aby

měl svého bližního rád, by s ním měl mít soucit ve svém

fyzickém chování a měl by mu projevovat dobrou vůli ve svém

mentálním postoji.

Běžný člověk,  určitě nedokáže milovat své bližní, ale může

k nim být alespoň laskavý. Pokud to dokáže, tak se alespoň trochu

přiblíží k tomu, aby vyjadřoval duchovní jáství skryté v jeho

srdci. Milovat svého bližního jako sebe sama znamená milovat ho jako

své pravé duchovní jáství, které máme hledat a zcela milovat. V

žádném případě tím není myšleno milovat křehké ego, které

ovládá lidstvo. Sentimentalita je pouhé předstírání soucitu,

které se zhroutí pokud je vystaveno napětí. Ale pravý soucit je

bude vždy trvalý a napětí ho nikdy nezničí.

Pravá láska k bližnímu musí přijít z vyšší úrovně, než je citová, a

taková úroveň je intuitivní. Chovat lásku k ostatním znamená

projevovat jim dobrou vůli a přijímat je takové, jací jsou. To

ovšem neznamená milovat vše špatné v jejich charakteru.

Můžeme zůstat milujícím manželem, oddaným otcem, ale musíme se

vzdát lpění na hmotné představě milované osoby, na jejím

fyzickém vlastnění a tím také lpění na jejím osobním egu.

Musíme se ale držet pojmu její „duchovnosti“, její podstaty,

jejího skutečného bytí. Tak je iluzorní vztah nahrazen pravdivým

vztahem, pomíjivá pseudoláska láskou nesmrtelnou a základní.

Láska k božství,  je prvořadou povinností. Člověk musí nadevše

milovat Skutečno, Nadjá. Citová láska k člověku je druhořadá.

Soucit je nejušlechtilejším lidským citem, nejčistší láskou

tvorů. Jedná se o poslední lidský výraz božské duše člověka.

Protože je schopen cítit s jiným člověkem jen proto, že jsou oba

spřízněni v harmonii přítomnosti oné duše v každém z nich.

Člověk časem zjistí, že nestačí dávat lásku ženě, dítěti

nebo sestře pouze za předpokladu, že bude opětována. Pochopí, že

zde se nemůže láska zastavit, ale musí přerůst tento omezený

okruh přátel a příbuzných.

Život sám vede člověka k tomu, aby tuto lásku překročil. To udělá tím,
že překročí kouzlo žalostné pomíjející tělesnosti a také tím, že přemění lásku

v něco ušlechtilejšího a vzácnějšího – v soucítění. Se

zmizením ega ne cestě hledání dojde k pocitu jednoty se všemi

žijícími tvory. Toto ztotožńování se s nimi je nejvyšší formou

lásky. Nenávist nezastavíme nenávistí, ale soucitnou láskou.

Nenávist je ukazatelem sil zla, stejně tak, jako je soucit ukazatelem

sil dobra. Láska naplňuje sama sebe a dosahuje své čisté a ryzí

celistvosti, když přestane být osobní a stane se neosobní, když

přejde z omezeného do univerzálního.

Paul Brunton: „Láska, kterou člověk hledá, existuje; tak

dokonalá, tak krásná, tak trvalá a tak hojivá, jak jen si ji může

představit. Ale neexistuje tam, kde ji hledá. Pouze vnitřní

království ji chová a poskytne na konci hledání. Žádná jiná

lidská bytost to nemůže udělat, pokud on nebo ona předtím

nevstoupili do království, ale i pak pouze se všemi omezeními a

zabarveními pozemského vědomí.“

***

*Láska nebo vůle?*

Věříte, že by Vám touha po lásce mohla bránit ve štěstí?

Za esenci života je považována láska. Jsme šťastní, když můžeme milovat a ještě šťastnější, jsme-li milováni. Díky lásce druhých máme pocit, že za něco stojíme. Cítíme podporu, když to potřebujeme; slova chvály, když se nám něco podaří; či slova lítosti, když trpíme. Nevědomky hledáme lásku neustále a ve všem. Chováme se tak, abychom byli milováni; říkáme věci, o kterých víme, že dotyčný rád slyší. Touha po lásce nás spoutala – díky ní se nikdy nechováme 100% podle své vůle. Chcete něco udělat, ale víte, že tím druhého rozhněváte – pak to raději neučiníte. Chcete něco udělat, ale víte, že tím ztratíte podporu milovaného/milovaných – pak se raději stáhnete. Někdy se možná přeci jen „bouříte“ a necháte se vést vlastní vůlí – pak jste ale považováni za nevděčného, nemilujícího, sobeckého či dokonce zlého člověka. Najednou cítíte, že tady něco nehraje. Nejste milováni, protože jste SAMI SEBOU.

 Jak je to možné?

LIDÉ STÁLE JEŠTĚ NEPOCHOPILI LÁSKU. Nepochopili, že skutečná láska není přesvědčovat druhé o tom, co je pro něj dobré – protože jsou to jen Vaše představy a pro každého je dobré něco jiného. Láska je respektovat druhého, přestože má třeba názory odporující tomu, co vyznáváte. Právě nerespektování a bouření se proti všemu, co je nové či jiné, vytváří svět takový, jaký je. Neustále řešíme, jak se chovají druzí, místo abychom si vyřešili svůj vlastní život a žili sami za sebe. Jenže něco hluboko v nás se samostatnosti bojí. Žít skutečně a jen podle svého citu by znamenalo ztratit přízeň mnohých lidí, ztratit oporu, přestat být oblíbený či být dokonce považován za divného, protože srdce má někdy z pohledu rozumu „divné“ nápady. Neustále hledáme lásku, protože ji nemáme dostatek sami v sobě. Potřebujeme vnější oporu, protože jsme sami sebe postavili na vnějších základech. A pak stačí jen málo a vše se zhroutí.

Dokud si nevybudujete pevný základ sami v sobě, bude pro Vás láska drogou, budete na ni nevědomě závislí - budete NESVOBODNÍ. Žijete tak, abyste si zajistili lásku, ne tak, jak skutečně chcete. Proto je nutné nejdříve žít podle své VLASTNÍ VŮLE – díky tomu v sobě najdete lásku a přestanete ji hledat venku. A co víc, začnete také SKUTEČNOU lásku vysílat. Lásku, která nepotřebuje souhlas druhých, nepotřebuje lítost ani chválu. Budete šťastní sami se sebou, nezávislí na okolí – a budete tím druhé přitahovat jako magnet, protože vycítí, že v sobě nesete něco, po čem touží, ale čeho se nikdy neodvážili ani dotknout.

/Karla Miková/


* * *

*Zlaté rady* 

*

Ver tomu, kto ťa nesklame..

Nesklam toho, kto ti verí..
Hľadaj, čo miluješ, miluj, čo si našiel..
Nehovor vždy, čo vieš..

Snaž sa vedieť, čo hovoríš..

Smej sa a celý svet sa bude smiať s tebou.. 

Plač, ale len sám..

Meň svoje radovánky, ale nikdy svojich priateľov...

 *

 *
Smej sa - pretože len smiech robí ľudí šťastnými..
Plač - pretože len slzy zmývajú smútok..
Spomínaj - pretože len spomienka je krásna..
Zabúdaj - pretože len zabudnúť je východisko..
Odpúšťaj - pretože len odpúšťanie dokáže vyslobodiť..

 *

 

*LÁSKA*

Je největší a nejmocnější silou ve vesmíru.
Je to poklad, za který by lidé dali cokoli, a přitom nás nic nestojí, když ji přijímáme a dáváme.
Je to nekonečná zásoba, která může být šířena skrze rodinu, přátele i cizí lidi.
Rozvíjí pozitivitu a působí jako štít pro duši proti negativitě z okolí.

Odpouští, věří, povzbuzuje, inspiruje, a všechny, kteří ji v sobě mají, dělá lepšími lidmi.
Je to pravda, je to cesta a také nejlepší způsob.

♥ ♥ ♥
Dávejte ji, přijímejte ji a věřte v ni.
♥