*ARCHANIELI*

Archanděl Gabriel

Anděl zvěstování, vzkříšení, milosrdenství a smrti

O archandělu Gabrielovi jako o největším andělském poslu je zmínka v Novém zákonu, kde se píše o dvou archandělech: o něm a o Michaelovi. Jméno Gabriel je odvozeno od slova gibor s koncovkou el, což znamená Boží síla. Gabriel je andělem zvěstování, který oznámil Panně Marii, že porodí Božího syna, a Zacharijášovi, že jeho žena Alžběta porodí Jana Křtitele. Proto je Gabriel andělem porodů a naděje, jež bývá tradičně vzýván ženami, které touží počít dítě, a má zvláštní úlohy ohledně porodů a při provádění duší devíti měsíci těhotenství. Rozštěp mezi nosem a horním rtem je prý Gabrielovo znamení, kde se dotkl dítěte, aby ho nabádal k mlčenlivosti o posvátných zákonech. Při cestách do temnoty v průběhu smrti přichází také Gabriel, aby pomáhal duším dostat se do jejich zaslouženého cíle. Často bývá zobrazován, jak troubí na trubku, neboť je andělem oznamujícím konec času a zvěstujícím poslední soud.

Také Islám uctívá Gabriela (v arabštině se nazývá Džibríl) jako velkého posla Páně. Nadiktoval prý nevzdělanému arabskému obchodníku Muhammadovi Korán. Zjevil se mu v zářivě bílém světle a zeptal se ho: „Spáči, jak dlouho hodláš spát?“ Muhammadovi následovníci znali Džibrila jako anděla pravdy a právě ten dovezl Proroka do Ráje.

Asociace a symbolika

V dávném židovském učení byl archanděl Gabriel ženského pohlaví, a to v nebeské hierarchii jako jediný. My samozřejmě víme, že andělé nejsou žádného pohlaví, i když co se polarity týče, někteří se přiklánějí k té či oné. Gabriel určitě inklinuje k polaritě ženské, což dokazuje mnoho jeho atributů.

Gabriel stojí na západě, který bývá spojován s ženským živlem vody. Jako planetární anděl vládne Gabriel pondělí, dnu Luny a znamení Raka, jemuž vládne právě Luna. Luna jako choť Slunce je ze všech nebeských těles nejženštější. Její cyklus vládne menstruačnímu cyklu u žen, přílivu a odlivu a pulzaci vitální energie, která krouží kolem Země.

Mezi Gabrielovy barvy patří lunárně stříbrná a zářivě bílá. Nejlépe je obracet se na něj v období novoluní nebo úplňku, ale jeho láska, síla a krása se oráží v Luně vždy, když na ni pohlédnete.

Jméno Gabriel znamená „Bůh je má síla". Gabriel (který je ženského pohlaví) je slavný anděl, který řekl Alžbětě a Marii, že se jim narodí syn Jan Křtitel a Ježíš Nazaretský Archanděl Gabriel rovněž nadiktoval Mohammedovi duchovní text islámu Korán. V důsledku toho vešel Gabriel ve známost jako andělský posel. Jeho úloha pokračuje ve světě dál, protože pomáhá rodičům a lidským poslům.

Ve své první roli Gabriel vede doufající rodiče k početí nebo je provede procesem adopce dítěte. Gabriel dodává sílu a odvahu těmto rodičům a pomáhá budoucím maminkám zůstávat v dobré náladě, aby poskytly dítěti nejlepší podmínky.

Ve své druhé roli pomáhá Gabriel každému, k jehož životnímu smyslu patří umění nebo komunikace. Volejte Gabriela, když potřebujete pomoc, vedení a obchodního agenta, pokud jste herec nebo herečka, umělec či umělkyně, tanečník nebo tanečnice, novinář či novinářka, modelka, hudebník nebo hudebnice, reportér nebo reportérka, zpěvák nebo zpěvačka, textař či textařka, učitel nebo učitelka či se zabýváte předáváním duchovních poselství. Gabriel vám otevře dveře a pomůže vám projevit talent. Archanděl rovněž jedná jako poradce, inspiruje a motivuje umělce a lidi pracující ve sdělovacích prostředcích a pomáhá jim překonat strach a váhání.

Gabriel je již dlouho znám jako mocný a silný archanděl a ti, kteří se na něho obracejí, zjišťují, že jsou nuceni k činnosti, která vede k prospěšným výsledkům!

Říká:
 „Jsem zde, abych vedl ty, kteří chtějí řešit potřeby společnosti. Takto pomáhám již dlouho a v průběhu času se toho změnilo jen málo, ponecháme-li stranou technologické výdobytky. V jiných oblastech, jako je umění a řečnictví, je vše nadále stejné, a tak propůjčuji sílu lidem, kteří touží po změně a užitečnosti. Dovolte mi, abych otevřel dveře příležitosti pro ty mezi vámi, kteří slyší výzvu svého srdce ke konání, hře a tvorbě v širším měřítku."

Pomáhá:
    * při adopci dítěte
    * umělcům a projektům spojeným s uměním
    * při početí dítěte a s plodností
    * v novinařině a psaní
    * v práci pro televizi a rádio

INVOKACE

Před začátkem jakéhokoliv uměleckého projektu nebo projektu spojeného se sdělovacími prostředky požádejte Gabriela o vedení a dohled nad vašimi činnostmi, a to tak, že řeknete hlasitě nebo v duchu:

„Archanděle Gabrieli, žádám tě o tvoji přítomnost, protože (popište projekt). Otevři, prosím, mé tvůrčí kanály, abych získal správnou inspiraci. Pomoz mi s otevřením mysli, abych dokázal přijít s jedinečnými nápady. A pomoz mi, prosím, udržet si energii a motivaci, abych se touto inspirací dokázal řídit. Děkuji ti, Gabrieli."

*Srdce sídlo duše*

POSVÁTNÝ PROSTOR V SRDCI

V našem Srdci je prostor. Nejedná se o fyzický prostor, ale o prostor samotného vědomí, přímou přítomnost Božství. 

V tomto vnitřním prostoru zřídka přebýváme. Stává se tak jedině v hlubokém spánku, kdy se do něho nevědomky vracíme, abychom si odpočinuli a osvěžili síly.

Když se díváme do naší mysli, vidíme uvnitř prázdnotu. Nejsme rádi sami, zvláště když se máme vypořádat s vnitřní prázdnotou, která zpochybňuje naší existenci. Jsme zvyklí se dívat ven a uvádět se ve vztah. Máme za to, že když jsme sami, nejsme nikým, nejsme s ničím ve vztahu a nemáme žádnou stimulaci a důležitost. Prcháme před vnitřním prostorem a utíkáme se k vnějším pocitům a zapojení. Naplňujeme se věcmi světa a zaměstnáváme se věcmi mysli. To způsobuje, že náš vnitřní prostor nám připadá hrozný. Lekáme se ho, jakoby představoval velké utrpení a temnotu.

Ale prostor v Srdci je nejúžasnější ze všech záležitostí. Prostor v Srdci obsahuje všechno. Je v něm celý vesmír, všechen čas, prostor i stvoření. Je tam minulost, přítomnost i budoucnost. Všechny naše vzpomínky, vzpomínky na všechny věci a vše, čím se můžeme stát, to vše je tam uloženo v dokonalé harmonii. Všechny světy a všechny bytosti přebývají v tomto vnitřním prostoru a od nejmenšího k neomezenému jsou utkány do tvaru lotosu. Klíč ke splnění všech přání nespočívá ve vnějším usilování, ale ve sledování jejich esence ve vnitřním prostoru.

Náš vnitřní prostor je naplněný světlem, jaké vydává snad tisíc sluncí. Obsahuje vnitřní slunce čirého vědomí, jehož je vnější slunce pouhým odrazem. Drží neuhasitelný plamen naší vlastní bytosti, uvědomování duše, která přetrvává po všechna naše vtělení. V našich duších přebýváme všichni okolo našeho vnitřního ohně, podobni dětem shromážděným kolem matky, kolem plamene, který vše vyživuje. Tam prodlévá původní životní síla, která poskytuje vitalitu a naději všem bytostem.

Život dlí v prostoru našeho Srdce. Nejen náš osobní život, ale všechen tep a vibrace vůbec. Naše pravé Já přebývá v prostoru uvnitř Srdce, vždy plné míru, vzdálené od veškerého trápení mysli a sporů ega. Prostor uvnitř našeho Srdce je naším pravým domovem, ve kterém můžeme nechat všechno volně běžet, včetně našeho těla a naší totožnosti, a stát se úplně volným.

Prostor v Srdci se podobá rozlehlému oceánu a všechny vesmíry jsou na tomto oceánu pouhými vlnami. Z prostoru vychází zvláštní melodie, prvotní zvuk, který stvořuje světy. Obsahuje nejvyšší stav vyjádření, projevu. Obsahuje svrchované ticho, které je odhalením "Jsem, který Jsem". Je počátkem i podporou všech manter, zde se všechny mantry stanou jedinou a univerzální. Přicházíme zde do styku s hlasem prvotního učitele či gurua, který je zdrojem veškerého pravého vedení a všech pravých Písem, se slovem Božím. Zde objevujeme své pravé předky a náš rodokmen, mudrce, kteří pomáhali lidstvu od nepaměti. Zde vstupujeme ve styk s nejvýše Milovaným, s Božským Otcem a Božskou Matkou, které z důvodů jejich milosti hledáme. Prostor Srdce je nebe pravé oddanosti, je nad všemi tvary, je nad veškerým rozdělením a omezením, kde všichni bohové a bohyně se stávají jedno Jediné.

Ti, kdo neznají prostor Srdce, těm se nepodařilo najít nejdůležitější věc v životě. Odsoudili se, že budou stále hledat a usilovat a nikdy nedojdou klidu. My se totiž bojíme být ničím a stále se nutíme být něčím. Opouštíme Ducha, který je nehmotný, a padáme do hmoty, která tím, že je formovaná, je smrtelná, omezená a nejistá. Ztrácíme svůj vnitřní prostor a stáváme se vnější věcí, pouhým tělem, osobou upoutanou několika kilogramy masa. Vzdáváme se našeho světla a stáváme se stínem, tím, co si o nás jiní lidé myslí.

Pravá meditace představuje návrat k prostoru Srdce. Spočívá v odtažení a ponoření mysli do prostoru Srdce, ve kterém se mysl ztrácí a rozpouští jako kapka v moři. To však vyžaduje, abychom se ponořili hluboko do sebe a vše vnořili do jádra bytosti.

Ačkoli je toto snadné pojmově chápat a není nesnadné to emociálně pociťovat, přece není kompletní ponoření do prostoru nitra snadné. Tím, že je to nejpřímější, je to také nejobtížnější ze všech praxí, protože představuje ovoce všeho. Několik málo pokročilých jogínů je schopno toto po letech praxe završit. Abychom se pohnuli směrem k duchovnímu Srdci, to vyžaduje, abychom svou pozornost zcela odtáhli od pole, kde vládnou smysly, a nasměrovali veškerou energii dovnitř. K docílení toho je třeba nesmírného ohně praxe. Vyžaduje to vnitřní smrt a přeměnu, zatímco tělo je naživu. Abychom se opravdu vrátili do našeho duchovního Srdce, vyžaduje to naprostou energizaci celého našeho života a vědomí. Nicméně každý kontakt s duchovním Srdcem, ať je sebenepatrný, zasévá semeno konečné realizace.

Abychom otevřeli prostor uvnitř nás, musíme uvolnit uzly strachu a tužeb, které nás vážou k vnějšímu světu. Musíme rozpustit veškerý stres a napětí, které kolem sebe tvoříme tím, že usilujeme o udržení osobního života a podporu své totožnosti. Prostor je naší pravou přirozeností. Své Srdce musíme otevřít vnitřnímu prostoru čirého uvědomování. To je nejvyšším cílem všeho života, začátek a konec všeho, z čehož my však známe pouhý stín.

Autor Dr. David Frawley (USA) je ředitelem Amerického institutu pro studium véd a Americké rady védické astrologie. Je autorem více než 20 knih věnovaných józe, ajurvédě a védické astrologii.
Tento text je kapitolou jedné z jeho knih.

*Duch svätý*

*Múdrosť*

*Znalosti a vedomosti, môžme získať štúdiom, ale múdrosť je Božská inšpirácia, ktorá pochádza v Vašeho vnútra.

*Vaši anjeli Vás vedú k tomu, aby ste sa spojili so svojím kľudným, tichým Ja a poslúchali múdrosti svojho vnútra.

*Na základe toho sa budete rozhodovať a jednať na základe svojho nekonečného bytia.

*S múdrosťou dostanete v živote nový rozmer a Vaše traumy, strach, chaos, stres sa v porovnaní s týmto veľkoleposťou celkového pohľadu na problém bude javiť ako niečo nepodstatné.

*Kráčajte po tejto Novej ceste životom ako jeden z ,,múdrych,, a všetci Vás budú respektovať, vážiť si Vás a ctiť a vyhľadávať za účelom rady..

*Meditácie*

 1. Růže srdce.

Představte si laskavě květinu uvnitř svého srdce. Dejme tomu, že přednost dáváte růži. Představte si, že tato růže není plně rozvinutá; je to stále poupě. Poté, co jste meditova

li dvě nebo tři minuty, si snažte prosím představit, že lístek po lístku květina rozkvétá. Viďte a ciťte květinu rozkvétající lupínek po lupínku uvnitř vašeho srdce. Pak se po pěti minutách pokuste cítit, že zde není vůbec žádné srdce; uvnitř vás je pouze květina, kterou nazýváte "srdce". Nemáte srdce, ale jen květinu. Květina se stala vaším srdcem nebo vaše srdce se stalo květinou.

Po sedmi či osmi minutách prosím ciťte, že tato květina-srdce obsáhla celé vaše tělo. Vaše tělo tu již více není; od hlavy až k patě můžete cítit vůni růže. Podíváte-li se na svá chodidla, okamžitě ucítíte vůni růže. Podíváte-li se na svá kolena, ucítíte vůni růže. Podíváte-li se na své ruce, ucítíte vůni růže. Krása, vůně a čistota růže prostoupila celé vaše tělo. Když ucítíte od své hlavy až k chodidlům, že jste se stali pouhou krásou, vůní a čistotou a blažeností růže, tehdy jste připraveni položit sami sebe k Nohám svého Milovaného Nejvyššího.

2. Řeka vědomí.

Když meditujete, snažte se přinést tři věci do své mysli: čistotu v celé vaší bytosti, pokoru v celé vaší bytosti a vděčnost v každém údu, v každé buňce. Když se nadechujete a vydechujete, pociťte, že řeka božského vědomí proudí skrze vás bez jakéhokoliv nucení či úsilí. Ciťte, že tato řeka božského vědomí proudí dovnitř a ven s neustálou jednotou se Zdrojem, Nejvyšším.

3. Nabídněte to Bohu.

Když se nadechujete, ciťte, že vdechujete nesmrtelné kvality Boha, a když vydechujete, ciťte, že nabízíte Bohu svou nevědomost.

Nyní ještě cítíme, že nevědomost je naším vlastnictvím. Ačkoliv říkáme, že nevědomost je velmi špatná, nechceme se jí vzdát. Musíme ale vědět, že nevědomost není naším skutečným vlastnictvím; naše skutečné vlastnictví je mír, světlo a blaženost. Během své meditace nabídněte Bohu svá falešná vlastnictví a přijměte od Boha svá pravá vlastnictví. Žádejte Boha, aby vám odebral, co máte a čím jste, a dal vám, co On má a čím On je. Co vy máte je aspirace, vnitřní pláč pro to, abyste se stali božskými. Čím jste je nevědomost. Požádejte Boha, aby odebral vaši aspiraci i vaši nevědomost a dal vám co On má a čím On je: Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.

4. Zlatá bytost.

Snažte se cítit, že jste uvnitř Srdce Boha, Vnitřního Pilota. Ačkoliv jste nikdy neviděli Nejvyššího, prostě si mentálně představte lidskou bytost, která je naprosto zlatá. Představte si, že On je přímo před vámi a vy jste uvnitř Jeho Srdce či v Jeho Náručí nebo u Jeho Nohou. Nemyslete si, že je vám osmnáct, čtyřicet či šedesát let. Myslete, že jste pouze jeden měsíc staří a že jste přímo uvnitř Srdce Nejvyššího nebo v Jeho Náručí.

5. Nesmírnost oblohy.

Nechte oči napůl otevřené a představte si rozlehlou oblohu. Zpočátku se snažte cítit, že obloha je před vámi; později se snažte cítit, že jste tak rozlehlí jako obloha či že jste oblohou samou. Po několika minutách prosím zavřete oči a pokuste se vidět a cítit oblohu uvnitř svého srdce. Ciťte prosím, že jste univerzálním srdcem a že uvnitř vás je obloha, na kterou jste meditovali a ztotožnili se s ní. Vaše duchovní srdce je nekonečně rozlehlejší než obloha, proto snadno můžete umístit oblohu dovnitř sebe.


zdroj: http://www.srichinmoy.org/
A ♥ A

*Ako zastaviť prijímanie negatívnej energie*

Emoční svoboda znamená naučit se, jak zůstat koncentrovaný ve stresujícím a emocionálně velmi nabitém světě. Protože emoce jako jsou strach, hněv a frustrace jsou energie, můžete je potenciálně „chytit“ od druhých lidí, aniž byste si to uvědomovali. Pokud máte tendence být emocionální houbou, je důležité vědět, jak se vyhnout přebírání negativních emocí jednotlivců nebo těch volně plovoucích emocí davu. Další nepříjemností je, že chronická úzkost, deprese, nebo stres z Vás můžou utvořit emocionální houbu tak, že snižují Vaši obranu. Najednou se stáváte aktivním přijímačem naladěným na jiné lidi, zejména ty s podobnými problémy. Takto nějak funguje empatie, proto bychom se měli zaměřit na aktuální nevyřešené otázky, které jsou v nás samých. Z energetického hlediska pochází negativní emoce z několika možných zdrojů. Dejte na svůj pocit – může to být vaše vlastní negace, může být původcem někdo jiný, nebo se může jednat o kombinaci obojího. Vysvětlím vám, jak poznat rozdíl a strategicky posílit pozitivní emoce tak, abyste nemuseli nést negativitu, která vám nepatří.

To není něco, co jsem uměla vždycky. Když jsem dospívala, moje kamarádky se vždy nemohly dočkat, až vyrazíme na nákup do nějakého obchodního střediska. Čím většího, tím lépe – ale já jsem toto jejich nadšení nesdílela. Vždycky jsem se cítila omámená a vyčerpaná z velkých skupin lidí, stejně tak bezradná a neznala jsem důvod. „Co je s tebou?“ říkali přátelé, vypadáš nějak divně. Věděla jsem, že přelidněná místa a já prostě nejdeme k sobě. Chtěla jsem se tam cítit dobře, ale místo toho jsem vždy prožívala nervozitu, deprese, nebo nějakou hroznou bolest. Neměla jsem vůbec žádné tušení, že jsem vlastně obrovská houba, absorbující emoce lidí kolem mě.

Až u mých pacientů jsem uviděla, jak absorbování emocí jiných lidí může vyvolat panické záchvaty, deprese, nechutenství, sexuální a drogové hýření a vůbec nepřeberné množství tělesných příznaků, které se vymykají tradiční lékařské diagnóze. Centrum pro kontrolu nemocí a prevence vydalo zprávu, že více než dva miliony Američanů trpí chronickou únavou. Je pravděpodobné, že mnozí z nich jsou emocionální houby.

Zde jsou některé ze strategií pro Emoční svobodu v praxi. Pomohou vám zastavit čerpání emocí jiných lidí.

 Jak zůstat soustředěný ve stresujícím světě?

 

Odstřihnout se od negativních emocí druhých lidí!

   - Za prvé:  zeptejte se sami sebe – Je tento pocit můj nebo někoho jiného? Může to být společný pocit nás obou. Pokud jde o emoce jako je strach nebo hněv, pokuste se zlehka konfrontovat s tím, co ve Vás způsobuje tyto emoce (ať již sami na vlastní pěst nebo s odbornou pomocí). Pokuste se určit zřejmý generátor emoce. Například: Právě jste shlédli dobrou komedii, a přesto jste přišli domů z kina s popsanými pocity – možná jste se stali součástí deprese lidí, kteří seděli vedle Vás, nebo v těsné blízkosti. Zkrátka, energetická pole se překryla. Totéž platí i o návštěvách obchodních domů nebo přeplněných koncertů.

 - Pokud je to možné, distancujte se od podezřelého zdroje. Nepřibližujte se k němu blíže než na  3,5 m. a uvidíte, zda ucítíte úlevu. Nedělejte tu chybu, že „nechcete tímto urazit tyto neznámé lidi“. Na veřejném místě neváhejte a měňte místa, pokud začínáte cítit, že se o Vás pokouší deprese. 

   - Po dobu několika minut se zcentralizujte soustředěním na svůj dech: To Vás propojí s Vaší podstatou. Vědomě vydechujte negativitu a nadechujte klid. Pomůže Vám to k uzemnění a očištění od strachu nebo jiné těžké emoce – představte si negativitu jako šedou mlhu, s výdechem opouštějící Vaše tělo, a novou naději, jako zlaté světlo, vstupující do těla s nádechem. Toto může přinést rychlý výsledek.

  Negativní emoce jako strach, často přebývá ve vašem emocionálním centru na solar plexu. Položte tedy dlaně na toto místo a vědomě si přivádějte energii lásky a milosti do této oblasti pro spláchnutí stresu. Při dlouhodobých depresích nebo úzkostech, používejte tuto metodu denně na posílení tohoto centra. Je to uklidňující a vytváří to pocit bezpečí a optimismu. 

 - Chraňte se. Užitečné formy ochrany používá mnoho lidí, včetně léčitelů, kteří se snaží pacientům zahrnout vizualizační formou celé jich tělo do obalu bílého světla (nebo jakékoli barvy si vymyslíte, což dodává sílu). Berte to jako štít, který blokuje negativity nebo fyzické nepohodlí, ale umožňuje prostoupit tomu, co je pozitivní (filtrování).

   - Vyhledávejte pozitivní lidi a situace. Nazývejte přítelem toho, kdo v druhých lidech vidí dobro. Zkuste trávit více času s kolegy, kteří si na nic nehrají. Poslouchejte lidi překypující nadějí, vnímejte tu víru, jakou mají v sebe i ostatní. Vychutnávejte slova plná naděje, písně a jiné umělecké formy. Naděje je nakažlivá a zvedá náladu.

 Praktikujte tuto strategii. Nemusíte trpět pokaždé, když jste v emočním přetížení. Se strategií se to zvládá, můžete mít pohotovou odpověď na stresové situace, cítit se bezpečněji, a vaše citlivost může rozkvétat.

 

Převzato z nové knihy Dr. Judith Orloff  “Emotional Freedom: Liberate Yourself From Negative Emotions and Transform Your Life” (Three Rivers Press, 2011) - http://www.drjudithorloff.com

Judith Orloff MD je autorka nové bestsellerové knihy Emotional Freedom: Liberate Yourself From Negative Emotions and Transform Your Life (Three Rivers Press, 2011), z níž vychází uvedené tipy a článek. Její postřehy z emoční svobody vytvořily nové léčebné postupy na stresy současného světa. Judith Orloff MD  je zároveň profesorem psychiatrie na UCLA. Její práce byla uvedena na The Today Show, CNN, Oprah Magazine a USA Today.

Pro www.svetloatlantidy.cz přeložil -Ag-. Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

*Ako čítať v zrkadle vzťahov*

*Jak číst v zrcadlech vztahů*

Život je zrcadlo, a cokoli mu ukážeme, nám zase vrátí zpět.
Ernest Holmes

 

Božský zdroj

slouží jako kvantové zrcadlo, v němž se odráží, co jsme vytvořili v souhlasu s našimi vnitřními hodnotami a přesvědčením. Vztahy ukazují naše radosti, vášně a obavy. Ve šťastném stavu se zřídkakdy „zasekneme“ a proto zpravidla se nestane spouštěčem hlubší životní lekce. Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk nám ukazuje něco o nás samých. Budeme-li moudří, odhalíme hodnoty, kvůli nimž trpíme. A zrcadlo nikdy nelže.

Naše skutečné vnitřní hodnoty se odrážejí v našich nejintimnějších vztazích. Povrch Božského zdroje je neutrální a odrazí vše, co na něj bylo promítnuto. Otázkou je, zda rozumíme jeho řeči. Náš život nás staví před skupinu zrcadel, kterou poznáváme postupně ( má to řád ). Abychom překonali nepříjemné pocity a strach, musíme nejprve zvládnout vzorce, které povolují jejich existenci.

5 starověkých zrcadel vztahů:

1. zrcadlo – odrazy okamžiku
2. zrcadlo – odrazy kritických postojů
3. zrcadlo – odrazy toho, co jsme ztratili, čeho jsme se vzdali nebo co nám bylo vzato
4. zrcadlo – odrazy temné noci duše
5. zrcadlo – odrazy největšího soucitu
Zrcadla jsou uvedena v pořadí, v jakém je poznáváme. Věda zjistila, že na základě změny úhlu pohledu na minulé události, se mění chemické složení těla a tím i prožitek minulosti.

1. zrcadlo – odrazy okamžiku
 

Vzory, s nimiž se nejvíce ztotožňujeme, jsou zpravidla ty, které u druhých nedokážeme vystát ( pokud jsme autoritativní, vadí nám autority ).

Pokud v zrcadlech spatříme své přesvědčení a názory, jde o přesvědčení a názory aktuální.

Tím, že je rozpoznáme, jej dokážeme změnit. Většinou zjistíme, že negativní vzorce, které se promítají do života, mají původ v jednom ze tří základních typů strachů. Vidíme ve vztazích své niterné hodnoty.

2. zrcadlo – odrazy kritických postojů
 

„Každý, s kým soutěžíš, je pro tebe osobním zrcadlem: ukáže ti, kdo v tom okamžiku jsi. Sleduj, jak k tobě přistupuje, a z jeho reakcí poznáš, jak tě vnímá“.
Mistr bojového umění

V tomto zrcadle nám ostatní nepředvádějí, kdo jsme, ale co odsuzujeme.
- když nám někdo lže
- nesplněné sliby dospělých a nadřízených……
- to, co nás rozčiluje a dohání k šílenství ve vztazích
Pokud se ztotožňujeme s tím, co nám ukazují, platí 1.zrcadlo, a ukazují nám sebe samého. Pokud se s tím neztotožňujeme, je to 2.zrcadlo – to, co odsuzujeme.
Kritický postoje je magnet a lepidlo zároveň. Jsou různé stupně důvěry, a proto nemůžeme každému, komu důvěřujeme, důvěřovat na 100%. Modlitbou k těm, kteří nám způsobili bolest, přerušíme začarovaný kruh. Kaskádovitým efektem se naše pochopení začne odrážet ve více našich dalších vztazích.

3. zrcadlo – odrazy toho, co jsme ztratili, čeho jsme se vzdali nebo co nám bylo vzato
 

Láska, soucit a starostlivost představují tu naši část, o níž lze přijít, bláhově ji promarnit nebo si ji nechat vzít těmi, kdo mají nad námi moc. Pokaždé, když důvěřujeme natolik, že druhého člověka začneme milovat, starat se o něj a naše láska je zneužita, přicházíme o část sebe samých. Neochota vystavit se znovu podobnému zranění je zároveň naší ochranou – způsobem, jak přežít zranění a zradu.

Objevme je ve svém nitru, dosáhneme pohodu a mír. Tento návrat bude naše nejsilnější osobní vítězství.
V druhých hledáme to, co jsme ztratili .Neustále se zamilováváme ( několikrát za den ).  Chceme-li přežít, musíme v dnešní době neustále v sobě něco potlačovat ( v dětství na sebe brát roli dospělého po rozpadu rodiny…..potlačujeme vztek, bolest…. ). Proč to děláme a zrazujeme sami sebe? Abychom přežili!!!!!! – vzdáváme se, neříkáme nahlas svůj názor, necháváme se zneužívat, poddáváme se nemoci, zdrcujícím emocím a konfliktům.

Neustále hledáme něco, co zaplní naši prázdnotu. Najdeme-li člověka, který má právě to, čeho jsme se vzdali, dělá nám dobře být v jeho blízkosti ( zakusit pocit celistvosti ). Jakmile své „chybějící“ části objevíme u druhých, jsme k nim silně a neodolatelně přitahováni. Dokonce si myslíme, že je „potřebujeme“, ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, že to, co nás k nim láká, máme stále uvnitř sebe……jen to spí. Odkryjme tyto rysy a vlastnosti a znovu je uplatněme. Jakmile to uděláme, zjistíme, že už nás to k té osobě tak silně a nevysvětlitelně nepřitahuje. Vyznat se ve svých citech k druhým je klíčem k pochopení, jací druzí opravdu jsou.

Co nám říkají city k přitažlivé osobě a jak to zjistit .Každý z nás se ve chvílích důležitých pro fyzické a emocionální přežití bez váhání vzdá svých vnitřních částí, které tím obětujeme:
- nevědomě
- vědomě
Pak se cítíme méněcenní.  Při rozhovoru si položme otázku: vidím na tom člověku něco, oč jsem sám přišel, čeho jsem se vzdal nebo co mi vzali?  V druhé osobě nacházíme kus sebe sama. Tak společně nalezneme celistvost, kterou každý hledá. V těchto pocitech nalézáme to, po čem vnitřně toužíme, to co máme skryté uvnitř sebe. Tak postupně získáme svoji skutečnou sílu.

4. zrcadlo – odrazy temné noci duše
 
V životě se stává, že v práci, milostných vztazích či zaběhnutém životním stylu se můžeme ocitnout v zajetí vzorce, kdy vlastně nejsme moc šťastni, ale nikdy jsme to svému okolí neřekli. Toužíme po změně a jakékoli situace ( nový vztah, nečekané změny v životě ) jsou spouštěčem. Zrovna, když se zdá, že je život dokonalý, stane se dosažená rovnováha znamením, že jsme připraveni na změnu.  Největší zkoušky Temné noci přicházejí, když je nejméně čekáme.
Ať si to uvědomujeme, nebo ne, jsme vždy připraveni na všechno, co nám život může přinést. Smyslem Temné noci duše je prožít největší obavy a překonat je.

Každý se bojí něčeho jiného ( že zůstane sám…..). Vztahy nám umožňují prožít vše, čeho se obáváme. Jakmile pochopíme, proč se tolik trápíme, začne tato zkušenost dostávat nový význam. Co se po mě chce, abych zvládl?  Vyzývejme vesmír, aby poslal další zkušenost. Pokud přežijeme první zkoušku, přežijeme i ty ostatní.

5. zrcadlo – odrazy největšího soucitu
 

Jsme sami sobě největšími kritiky. Je nutné najít soucit týkající se nás samých – soucit s tím, co jsme a čím jsme se stali. Představme si, že vše, co jsme udělali, je to nejlepší ( ať se věci vyvinou tak nebo tak ). Ze všeho si berme ponaučení. Božský zdroj odráží vše, co si o sobě myslíme.

Smíření se sebou samým je ten největší dar, který můžeme sami sobě dát. Každodenní život je náš duchovní život, protože jsme duchovní bytosti. Způsob, jak jej řešíme, je duchovní růst sám o sobě.


* * * 

 

*NĚCO  K  ZAMYŠLENÍ - KAM  SE PODĚLA  KRÁSA  DUŠE? ♥ *

3 roky - Podívá se na sebe a vidí královnu.

8 let - Podívá se na sebe a vidí Popelku.

15 let - Podívá se na sebe a vidí hnusnou šerednou ropuchu.

20 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá. " - Ale nedá se nic dělat, musím jít ven.

30 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá." Ale protože nemá čas s tím něco dělat, jde i tak ven.

40 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá." Ale řekne si ,,Alespoň jsem čistá", a jde i tak ven.

50 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Já jsem". A jde kamkoli, kam chce jít.

60 let - Podívá se na sebe, vzpomene na všechny ty lidi, kteří se už na sebe do zrcadla podívat nemůžou. Jde ven a svět jí patří.

70 let - Podívá se na sebe a vidí moudrost. Jde ven a těší se z každého momentu života.

80 let - Neobtěžuje se díváním. Dá se na hlavu purpurovou čapku, jde ven bavit se se světem.

90 let - Neobtěžuje se díváním. Na hlavě purpurovou čapku, sedí na zápraží a slibuje si, že příště začne s tou purpurovou čapkou daleko dřív...

*ZPOMALENÍ 

PROCESU STÁRNUTÍ*

Vnější tělo poměrně rychle stárne, ale vnitřní tělo se časem nemění. Energetické pole vnitřního těla budete vnímat stejně ve dvaceti jako v osmdesáti. Bude stejně živé. Jakmile se osvobodíte od své mysli a začnete žít ve svém vnitřním těle a v přítomnosti, vaše hmotné tělo se bude cítit lehčí a živější. Čím víc si uvědomujete své tělo, tím řidší se stává jeho molekulární struktura. Vyšší vědomí znamená oslabení iluze hmotnosti.

Ztotožňujete-li se víc se svým vnitřním tělem, než se svým vnějším tělem, žijete-li v přítomnosti a nejste-li ovládání minulostí ani budoucností, nehromadíte čas ve své duši ani v buňkách svého těla. Nahromadění času snižuje schopnost buněk obnovovat se. 

Takže když žijete ve vnitřním těle, vnější tělo stárne mnohem pomaleji, a i když stárne, vaše věčná podstata vyzařuje skrze vnější formu a vy nevypadáte jako starý člověk.

Eckhart Tolle