*Ako čítať v zrkadle vzťahov*

*Jak číst v zrcadlech vztahů*

Život je zrcadlo, a cokoli mu ukážeme, nám zase vrátí zpět.
Ernest Holmes

 

Božský zdroj

slouží jako kvantové zrcadlo, v němž se odráží, co jsme vytvořili v souhlasu s našimi vnitřními hodnotami a přesvědčením. Vztahy ukazují naše radosti, vášně a obavy. Ve šťastném stavu se zřídkakdy „zasekneme“ a proto zpravidla se nestane spouštěčem hlubší životní lekce. Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk nám ukazuje něco o nás samých. Budeme-li moudří, odhalíme hodnoty, kvůli nimž trpíme. A zrcadlo nikdy nelže.

Naše skutečné vnitřní hodnoty se odrážejí v našich nejintimnějších vztazích. Povrch Božského zdroje je neutrální a odrazí vše, co na něj bylo promítnuto. Otázkou je, zda rozumíme jeho řeči. Náš život nás staví před skupinu zrcadel, kterou poznáváme postupně ( má to řád ). Abychom překonali nepříjemné pocity a strach, musíme nejprve zvládnout vzorce, které povolují jejich existenci.

5 starověkých zrcadel vztahů:

1. zrcadlo – odrazy okamžiku
2. zrcadlo – odrazy kritických postojů
3. zrcadlo – odrazy toho, co jsme ztratili, čeho jsme se vzdali nebo co nám bylo vzato
4. zrcadlo – odrazy temné noci duše
5. zrcadlo – odrazy největšího soucitu
Zrcadla jsou uvedena v pořadí, v jakém je poznáváme. Věda zjistila, že na základě změny úhlu pohledu na minulé události, se mění chemické složení těla a tím i prožitek minulosti.

1. zrcadlo – odrazy okamžiku
 

Vzory, s nimiž se nejvíce ztotožňujeme, jsou zpravidla ty, které u druhých nedokážeme vystát ( pokud jsme autoritativní, vadí nám autority ).

Pokud v zrcadlech spatříme své přesvědčení a názory, jde o přesvědčení a názory aktuální.

Tím, že je rozpoznáme, jej dokážeme změnit. Většinou zjistíme, že negativní vzorce, které se promítají do života, mají původ v jednom ze tří základních typů strachů. Vidíme ve vztazích své niterné hodnoty.

2. zrcadlo – odrazy kritických postojů
 

„Každý, s kým soutěžíš, je pro tebe osobním zrcadlem: ukáže ti, kdo v tom okamžiku jsi. Sleduj, jak k tobě přistupuje, a z jeho reakcí poznáš, jak tě vnímá“.
Mistr bojového umění

V tomto zrcadle nám ostatní nepředvádějí, kdo jsme, ale co odsuzujeme.
- když nám někdo lže
- nesplněné sliby dospělých a nadřízených……
- to, co nás rozčiluje a dohání k šílenství ve vztazích
Pokud se ztotožňujeme s tím, co nám ukazují, platí 1.zrcadlo, a ukazují nám sebe samého. Pokud se s tím neztotožňujeme, je to 2.zrcadlo – to, co odsuzujeme.
Kritický postoje je magnet a lepidlo zároveň. Jsou různé stupně důvěry, a proto nemůžeme každému, komu důvěřujeme, důvěřovat na 100%. Modlitbou k těm, kteří nám způsobili bolest, přerušíme začarovaný kruh. Kaskádovitým efektem se naše pochopení začne odrážet ve více našich dalších vztazích.

3. zrcadlo – odrazy toho, co jsme ztratili, čeho jsme se vzdali nebo co nám bylo vzato
 

Láska, soucit a starostlivost představují tu naši část, o níž lze přijít, bláhově ji promarnit nebo si ji nechat vzít těmi, kdo mají nad námi moc. Pokaždé, když důvěřujeme natolik, že druhého člověka začneme milovat, starat se o něj a naše láska je zneužita, přicházíme o část sebe samých. Neochota vystavit se znovu podobnému zranění je zároveň naší ochranou – způsobem, jak přežít zranění a zradu.

Objevme je ve svém nitru, dosáhneme pohodu a mír. Tento návrat bude naše nejsilnější osobní vítězství.
V druhých hledáme to, co jsme ztratili .Neustále se zamilováváme ( několikrát za den ).  Chceme-li přežít, musíme v dnešní době neustále v sobě něco potlačovat ( v dětství na sebe brát roli dospělého po rozpadu rodiny…..potlačujeme vztek, bolest…. ). Proč to děláme a zrazujeme sami sebe? Abychom přežili!!!!!! – vzdáváme se, neříkáme nahlas svůj názor, necháváme se zneužívat, poddáváme se nemoci, zdrcujícím emocím a konfliktům.

Neustále hledáme něco, co zaplní naši prázdnotu. Najdeme-li člověka, který má právě to, čeho jsme se vzdali, dělá nám dobře být v jeho blízkosti ( zakusit pocit celistvosti ). Jakmile své „chybějící“ části objevíme u druhých, jsme k nim silně a neodolatelně přitahováni. Dokonce si myslíme, že je „potřebujeme“, ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, že to, co nás k nim láká, máme stále uvnitř sebe……jen to spí. Odkryjme tyto rysy a vlastnosti a znovu je uplatněme. Jakmile to uděláme, zjistíme, že už nás to k té osobě tak silně a nevysvětlitelně nepřitahuje. Vyznat se ve svých citech k druhým je klíčem k pochopení, jací druzí opravdu jsou.

Co nám říkají city k přitažlivé osobě a jak to zjistit .Každý z nás se ve chvílích důležitých pro fyzické a emocionální přežití bez váhání vzdá svých vnitřních částí, které tím obětujeme:
- nevědomě
- vědomě
Pak se cítíme méněcenní.  Při rozhovoru si položme otázku: vidím na tom člověku něco, oč jsem sám přišel, čeho jsem se vzdal nebo co mi vzali?  V druhé osobě nacházíme kus sebe sama. Tak společně nalezneme celistvost, kterou každý hledá. V těchto pocitech nalézáme to, po čem vnitřně toužíme, to co máme skryté uvnitř sebe. Tak postupně získáme svoji skutečnou sílu.

4. zrcadlo – odrazy temné noci duše
 
V životě se stává, že v práci, milostných vztazích či zaběhnutém životním stylu se můžeme ocitnout v zajetí vzorce, kdy vlastně nejsme moc šťastni, ale nikdy jsme to svému okolí neřekli. Toužíme po změně a jakékoli situace ( nový vztah, nečekané změny v životě ) jsou spouštěčem. Zrovna, když se zdá, že je život dokonalý, stane se dosažená rovnováha znamením, že jsme připraveni na změnu.  Největší zkoušky Temné noci přicházejí, když je nejméně čekáme.
Ať si to uvědomujeme, nebo ne, jsme vždy připraveni na všechno, co nám život může přinést. Smyslem Temné noci duše je prožít největší obavy a překonat je.

Každý se bojí něčeho jiného ( že zůstane sám…..). Vztahy nám umožňují prožít vše, čeho se obáváme. Jakmile pochopíme, proč se tolik trápíme, začne tato zkušenost dostávat nový význam. Co se po mě chce, abych zvládl?  Vyzývejme vesmír, aby poslal další zkušenost. Pokud přežijeme první zkoušku, přežijeme i ty ostatní.

5. zrcadlo – odrazy největšího soucitu
 

Jsme sami sobě největšími kritiky. Je nutné najít soucit týkající se nás samých – soucit s tím, co jsme a čím jsme se stali. Představme si, že vše, co jsme udělali, je to nejlepší ( ať se věci vyvinou tak nebo tak ). Ze všeho si berme ponaučení. Božský zdroj odráží vše, co si o sobě myslíme.

Smíření se sebou samým je ten největší dar, který můžeme sami sobě dát. Každodenní život je náš duchovní život, protože jsme duchovní bytosti. Způsob, jak jej řešíme, je duchovní růst sám o sobě.


* * * 

 

*NĚCO  K  ZAMYŠLENÍ - KAM  SE PODĚLA  KRÁSA  DUŠE? ♥ *

3 roky - Podívá se na sebe a vidí královnu.

8 let - Podívá se na sebe a vidí Popelku.

15 let - Podívá se na sebe a vidí hnusnou šerednou ropuchu.

20 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá. " - Ale nedá se nic dělat, musím jít ven.

30 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá." Ale protože nemá čas s tím něco dělat, jde i tak ven.

40 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Moc tlustá, moc hubená, moc dlouhá, moc plochá, moc malá." Ale řekne si ,,Alespoň jsem čistá", a jde i tak ven.

50 let - Podívá se na sebe a vidí: ,,Já jsem". A jde kamkoli, kam chce jít.

60 let - Podívá se na sebe, vzpomene na všechny ty lidi, kteří se už na sebe do zrcadla podívat nemůžou. Jde ven a svět jí patří.

70 let - Podívá se na sebe a vidí moudrost. Jde ven a těší se z každého momentu života.

80 let - Neobtěžuje se díváním. Dá se na hlavu purpurovou čapku, jde ven bavit se se světem.

90 let - Neobtěžuje se díváním. Na hlavě purpurovou čapku, sedí na zápraží a slibuje si, že příště začne s tou purpurovou čapkou daleko dřív...

*ZPOMALENÍ 

PROCESU STÁRNUTÍ*

Vnější tělo poměrně rychle stárne, ale vnitřní tělo se časem nemění. Energetické pole vnitřního těla budete vnímat stejně ve dvaceti jako v osmdesáti. Bude stejně živé. Jakmile se osvobodíte od své mysli a začnete žít ve svém vnitřním těle a v přítomnosti, vaše hmotné tělo se bude cítit lehčí a živější. Čím víc si uvědomujete své tělo, tím řidší se stává jeho molekulární struktura. Vyšší vědomí znamená oslabení iluze hmotnosti.

Ztotožňujete-li se víc se svým vnitřním tělem, než se svým vnějším tělem, žijete-li v přítomnosti a nejste-li ovládání minulostí ani budoucností, nehromadíte čas ve své duši ani v buňkách svého těla. Nahromadění času snižuje schopnost buněk obnovovat se. 

Takže když žijete ve vnitřním těle, vnější tělo stárne mnohem pomaleji, a i když stárne, vaše věčná podstata vyzařuje skrze vnější formu a vy nevypadáte jako starý člověk.

Eckhart Tolle