*
Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké
smrti v r. 1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby
vystoupil ze svého těla a šel do světla. Protože se zajímal o
vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za,
do energetické pustiny nicoty za velký třesk. Významný výzkumník
zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl: „Jeho příběh je
jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při svém
rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti.“
*
Příběh zážitku blízké smrti Mellen-Thomase Benedicta
V r. 1982 jsem zemřel na rakovinu. Můj stav nebyl operovatelný.
Zvolil jsem si neprojít chemoterapií. Bylo mi dáno šest až osm
měsíců života. Předtím jsem byl stále zoufalejší kvůli
jaderné krizi, ekologické krizi a tak dále. Dospěl jsem k víře,
že příroda udělala chybu – že jsme pravděpodobně rakovinným
organismem na planetě. A to mne nakonec zabilo.
Před mým zážitkem blízké smrti jsem vyzkoušel všechny možné
alternativní léčebné metody. Nepomohla žádná. Takže jsem se
rozhodl, že je to mezi mnou a bohem. Nikdy jsem opravdu boha
neuznával. Ani jsem se nezabýval nějakou spiritualitou. Ale má
blížící se smrt mne poslala na cestu hledání více informací o
spiritualitě a alternativní léčbě. Přečetl jsem různá
náboženství a filosofie. Daly mi naději, že na druhé straně něco
existuje.
Neměl jsem žádné zdravotní pojištění, takže úspory mé ženy
zmizely přes noc na testy. Nechtěl jsem svoji rodinu do toho
zatáhnout a tak jsem se rozhodl vypořádat se s tím sám. Skončil
jsem v hospicu a byl jsem požehnán andělem pro svoji pečovatelku,
které budu říkat „Anne“. Stála při mně ve všem, co
následovalo.
*
Do světla
Vzbudil jsem se ve 4:30 ráno a věděl jsem, že je to ono. Umíral
jsem. Zavolal jsem pár přátelům a řekl jim sbohem. Probudil jsem
Anne a přiměl ji slíbit, že mé mrtvé tělo zůstane nedotčeno po
šest hodin, protože jsem četl, že když zemřete, dějí se různé
zajímavé věci. Opět jsem usnul. Další věcí, kterou si pamatuji,
bylo, že jsem byl zcela při vědomí a vstával. Přesto mé tělo
leželo v posteli. Zdálo se, že jsem obklopen temnotou, přesto jsem
mohl vidět místnost v domě, a střechu a dokonce i pod dům.
Svítilo světlo. Obrátil jsem se k němu a byl jsem si vědom jeho
podobnosti tomu, co další popsali v zážitcích blízké smrti. Bylo
to nádherné a reálné, lákavé. Chtěl jsem jít ke světlu, jak
bych asi chtěl jít do ideální náruče mé matky nebo otce. Jak jsem
se vydal ke světlu, věděl jsem, že když do světla půjdu, budu
mrtev. Takže jsem řekl/cítil: „Počkejte prosím. Rád bych si
předtím, než půjdu, s vámi promluvil.“
Celý zážitek se zastavil. Objevil jsem, že tento zážitek řídím.
Má žádost byla splněna, rozmlouval jsem se světlem. To je
nejlepší způsob, jakým to mohu popsat. Světlo se změnilo na
různé postavy, jako Ježíš, Buddha, Krišna, archetypální obrazy a
znamení. Zeptal jsem se jakousi telepatií: „Co se tu děje?“
Byly mi přeneseny informace, že naše víra utváří jakousi zpětnou
vazbu, které se nám dostává. Pokud jste buddhista nebo katolík nebo
fundamentalista, dostanete zpětnou vazbu vašich vlastních obrazů.
Začal jsem si být vědom matice vyššího já, kanálu ke zdroji.
Všichni máme vyšší já, nebo část nadduše naší bytosti,
kanál. Všechna vyšší já jsou spojena jako jedna bytost. Všichni
lidé jsou spojeni jako jedna bytost.
Byla to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. Bylo to jako
všechna láska, kterou jste kdy chtěli, byl to ten druh lásky, která
léčí, uzdravuje, regeneruje. Byl jsem připraven v tu chvíli jít.
Řekl jsem: „Jsem připraven, vezměte si mne.“ Pak se světlo
změnilo na nejnádhernější věc, kterou jsem kdy viděl: mandalu
lidských duší na této planetě. Viděl jsem, že jsme
nejnádhernější stvoření – elegantní, exotická… vše.
Nedokážu prostě říct dostatečně, jak to změnilo můj názor na
lidské bytosti, během okamžiku. Řekl jsem/pomyslel si/cítil: „Ach
bože, nevěděl jsem.“ S údivem jsem zjistil, že v žádné duši
neexistuje žádné zlo. Lidé mohou dělat strašlivé věci kvůli
nevědomosti a nedostatku, ale žádná duše není zlá. "Co všichni
lidé hledají – co je vyživuje – je láska,“ řeklo mi světlo.
„Co lidi deformuje je nedostatek lásky.“
Odhalení pokračovala a pokračovala. Zeptal jsem se: „Znamená to,
že lidstvo bude spaseno?“ Jako zvuk trumpety se sprškou rotujících
světel světlo „promluvilo“ a řeklo: „Zachraňujete se,
vykupujete a léčíte se sami. Vždy jste tak dělali a dělat budete.
Byli jste stvořeni s mocí tak činit před počátkem světa.“ V tom
okamžiku jsem pochopil, že jsme již byli spaseni.
Poděkoval jsem světlu boha z celého srdce. Nejlepší věcí, která
ze mne mohla vyjít, bylo: „Ach drahý bože, drahý vesmíre, drahé
velké já, miluji svůj život.“ Zdálo se, že mne světlo vdechlo
ještě hlouběji, absorbovalo mne. Vstoupil jsem do další sféry,
opravdovější než ta minulá, a byl jsem si vědom enormního proudu
světla, velkého a plného, hlubokého. Zeptal jsem se, co to bylo.
Světlo odpovědělo: „To je řeka života. Napij se této manové
vody, aby naplnila tvé srdce.“ Byl jsem zhluboka, v extázi.
*
Pustina nicoty
Náhle se zdálo, že na tomto proudu života rychle mizím od planety.
Viděl jsem Zemi odlétat. Sluneční soustava prosvištěla kolem a
zmizela. Letěl jsem středem galaxie, absorboval cestou více
znalostí, dozvěděl jsem se, že tato galaxie – a celý vesmír –
je plná mnoha různých druhů života. Viděl jsem mnoho světů.
Nejsme ve vesmíru sami. Zdálo se, jako by všechna stvoření ve
vesmíru proletěla kolem mne a zmizela ve světelné tečce.
Pak se objevilo druhé světlo. Jak jsem procházel do druhého světla,
mohl jsem vnímat navždy, mimo nekonečno. Byl jsem v pustině, v
přistvoření, počátku času, prvním slovu nebo vibraci. Odpočíval
jsem v oku stvoření a zdálo se, že jsem se dotkl tváře boha. Nebyl
to náboženský pocit. Byl jsem prostě jedním s absolutním životem
a vědomím.
Jel jsem po proudu přímo do středu světla. Cítil jsem se
obklopen/pohlcen světlem, jak mne opět nabíralo svým nádechem. A
zjevná byla pravda, že neexistuje žádná smrt; že nic se nerodí a
nic neumírá; že jsme nesmrtelné bytosti, součást přirozeného
živého systému, který se recykluje do nekonečna.
Trvalo by mi roky vstřebat zážitek pustiny. Bylo to méně než nic,
přesto větší, než cokoliv. Stvoření je bůh zkoumající božské
já prostřednictvím všemožných představitelných způsobů.
Prostřednictvím každého kousku vlasu na vaší hlavě,
prostřednictvím každého listu na každém stromě, prostřednictvím
každého atomu. Bůh zkoumá božské já. Viděl jsem vše jako já
všeho. Bůh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá ze světla; vše
je živé.
*
Světlo lásky
Nikdy mi nebylo řečeno, že se musím vrátit. Prostě jsem věděl,
že se vrátím. Bylo to pouze přirozené, podle toho, co jsem viděl.
Jak jsem se začal vracet do životního cyklu, nikdy mi nepřišlo na
mysl, ani mi nebylo řečeno, že bych se měl vrátit do stejného
těla. Nezáleželo na tom. Měl jsem naprostou důvěru ve světlo a
životní proces.
Jak se proud spojil s velkým světlem, požádal jsem, abych nikdy
nezapomněl odhalení a pocity toho, co jsem zjistil na druhé straně.
Smýšlel jsem o sobě jako o lidské bytosti a byl jsem šťasten, že
jí jsem. Podle toho, co jsem viděl, bych byl šťasten, kdybych byl v
tomto vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou součástí boha…
to je nejfantastičtější požehnání. Je to požehnání mimo naše
nejdivočejší představy o tom, co může požehnání být.
Pro každičkého z nás je být lidskou součástí této zkušenosti
nádherné, velkolepé. Každičký z nás, nehledě na to, kde jsme,
ždímáni či ne, je požehnáním pro planetu, přesně tam, kde jsme.
Takže jsem prošel procesem reinkarnace a očekával jsem, že budu
někde dítětem.
Ale reinkarnoval jsem se zpět do tohoto těla. Když jsem otevřel
oči, byl jsem velmi překvapen, že jsem zpět v tomto těle, zpět v
místnosti s někým, kdo na mne dohlíží, se slzami v očích. Byla
to Anne, má pečovatelka z hospicu. Našla mě mrtvého třicet minut
předtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla
před třiceti minutami. Ctila mé přání, aby mé nově mrtvé tělo
nechala o samotě. Může dosvědčit, že jsem byl opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Věřím, že jsem pravděpodobně
zažil smrt samotnou, nejméně hodinu a půl. Když jsem se probudil a
viděl venku světlo, zmateně jsem se pokusil k němu jít, ale vypadl
jsem z postele. Slyšela hlasité „žuchnutí“, vběhla dovnitř a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem překvapen a
vyděšen tím, co se stalo. Zprvu jsem na zážitek neměl žádné
vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto světa a neustále se
ptal: „Žiju?“ Tento svět se zdál být více snem, než to, co se
stalo.
Během tří dnů jsem se opět cítil normálně, jasněji, přesto
jinak, než předtím. Mé vzpomínky na cestu se vrátily později. Ale
po svém návratu jsem nemohl najít u žádné lidské bytosti, kterou
jsem kdy viděl, nic špatného. Před svoji smrtí jsem odsuzoval,
věřil, že lidé jsou velmi podělaní. Všichni, až na mne.
Asi o tři měsíce později mi jeden přítel řekl, že bych se měl
nechat otestovat na rakovinu. Takže jsem tam šel. Cítil jsem se
zdravě. Stále si pamatuji, jak lékař na klinice vypadal „před“
a „po“ testech. Řekl: „Nemohu najít žádnou známku
rakoviny.“ Vypadal nezaujatě. Ale na mne to dojem udělalo. Věděl
jsem, že je to zázrak.
*
Poučení
Zeptal jsem se boha: „Jaké je nejlepší náboženství na planetě?
Které je správné?“ Bůh řekl s velkou láskou: „Nezáleží na
tom.“ Jaká to neuvěřitelná slušnost. Nezáleží na tom, jakého
jsme vyznání. Náboženství přicházejí a odcházejí. Mění se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou
o tom stát se osvíceným. Do všech systémů nyní přichází více
světla. Mnozí budou vzdorovat a bojovat o to, jedno náboženství
proti jinému, a budou věřit, že mají pravdu.
Když bůh řekl: „Nezáleží na tom,“ pochopil jsem, že se
musíme starat my, protože jsme starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá,
jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je odrazem,
aspektem celku. Přeji si, aby to všechna náboženství pochopila a
nechala se na pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale
žijte a nechte žít. Každý má jiný pohled a vše se to přičítá
k velkému obrazu.
Přešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledně toxických
odpadů, jaderných raket, populační exploze, deštných pralesů.
Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují jaderné odpady.
Miluji hřibový oblak. Je to ta nejsvětější mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv
náboženství nebo filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný
mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na novou úroveň vědomí.
Když víme, že možná můžeme vyhodit planetu do vzduchu
padesátkrát, konečně pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po
jistou dobu museli nechat vybuchovat více bomb, aby se do nás dostaly.
Pak jsme začali říkat: „Už to nepotřebujeme.“ Nyní jsme v
podstatě v bezpečnějším světě, než jsme kdy byli, a bude ještě
bezpečnější.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly
dohromady. Tyto věci jsou tak velké. Mýcení deštných pralesů se
zpomalí, a za padesát let bude na planetě více stromů, než jak
tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, dělejte to; jste
součástí systému, který se stává povědomým. Dělejte to vší
silou, ale nebuďte deprimovaní nebo sklíčení. Země se nachází v
procesu své domestikace, a my jsme buňkami těla. Nárůst populace se
dostává velmi blízko optimálnímu množství energie, která
způsobí posun ve vědomí. Tento posun ve vědomí změní politiku,
peníze, energii.
Velká záhada života má málo společného s inteligencí. Vesmír
není intelektuálním procesem. Intelekt pomůže; ale naše srdce jsou
naši moudřejší částí. Od svého návratu jsem zažíval světlo
spontánně. Naučil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve své
meditaci téměř kdykoliv. Můžete to dělat také. Nemusíte
nejdříve zemřít. Jste na to již vybaveni. Tělo je
¨nejnádhernější světelnou bytostí, která existuje. Tělo je
vesmír neskutečného světla. Nepotřebujeme rozmlouvat s bohem; bůh
již komunikuje s námi v každém okamžiku!
(c)2009 Thomas Mellen
Tajana:
Ak máte nejaký svoj príbeh ,,Klinickej smrti,,
napíšte a podeľte sa prosím, o svoj zážitok s nami.
Radi si prečítame akýkoľvek Váš postreh na túto tému.
Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké
smrti v r. 1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby
vystoupil ze svého těla a šel do světla. Protože se zajímal o
vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za,
do energetické pustiny nicoty za velký třesk. Významný výzkumník
zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl: „Jeho příběh je
jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při svém
rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti.“
*
Příběh zážitku blízké smrti Mellen-Thomase Benedicta
V r. 1982 jsem zemřel na rakovinu. Můj stav nebyl operovatelný.
Zvolil jsem si neprojít chemoterapií. Bylo mi dáno šest až osm
měsíců života. Předtím jsem byl stále zoufalejší kvůli
jaderné krizi, ekologické krizi a tak dále. Dospěl jsem k víře,
že příroda udělala chybu – že jsme pravděpodobně rakovinným
organismem na planetě. A to mne nakonec zabilo.
Před mým zážitkem blízké smrti jsem vyzkoušel všechny možné
alternativní léčebné metody. Nepomohla žádná. Takže jsem se
rozhodl, že je to mezi mnou a bohem. Nikdy jsem opravdu boha
neuznával. Ani jsem se nezabýval nějakou spiritualitou. Ale má
blížící se smrt mne poslala na cestu hledání více informací o
spiritualitě a alternativní léčbě. Přečetl jsem různá
náboženství a filosofie. Daly mi naději, že na druhé straně něco
existuje.
Neměl jsem žádné zdravotní pojištění, takže úspory mé ženy
zmizely přes noc na testy. Nechtěl jsem svoji rodinu do toho
zatáhnout a tak jsem se rozhodl vypořádat se s tím sám. Skončil
jsem v hospicu a byl jsem požehnán andělem pro svoji pečovatelku,
které budu říkat „Anne“. Stála při mně ve všem, co
následovalo.
*
Do světla
Vzbudil jsem se ve 4:30 ráno a věděl jsem, že je to ono. Umíral
jsem. Zavolal jsem pár přátelům a řekl jim sbohem. Probudil jsem
Anne a přiměl ji slíbit, že mé mrtvé tělo zůstane nedotčeno po
šest hodin, protože jsem četl, že když zemřete, dějí se různé
zajímavé věci. Opět jsem usnul. Další věcí, kterou si pamatuji,
bylo, že jsem byl zcela při vědomí a vstával. Přesto mé tělo
leželo v posteli. Zdálo se, že jsem obklopen temnotou, přesto jsem
mohl vidět místnost v domě, a střechu a dokonce i pod dům.
Svítilo světlo. Obrátil jsem se k němu a byl jsem si vědom jeho
podobnosti tomu, co další popsali v zážitcích blízké smrti. Bylo
to nádherné a reálné, lákavé. Chtěl jsem jít ke světlu, jak
bych asi chtěl jít do ideální náruče mé matky nebo otce. Jak jsem
se vydal ke světlu, věděl jsem, že když do světla půjdu, budu
mrtev. Takže jsem řekl/cítil: „Počkejte prosím. Rád bych si
předtím, než půjdu, s vámi promluvil.“
Celý zážitek se zastavil. Objevil jsem, že tento zážitek řídím.
Má žádost byla splněna, rozmlouval jsem se světlem. To je
nejlepší způsob, jakým to mohu popsat. Světlo se změnilo na
různé postavy, jako Ježíš, Buddha, Krišna, archetypální obrazy a
znamení. Zeptal jsem se jakousi telepatií: „Co se tu děje?“
Byly mi přeneseny informace, že naše víra utváří jakousi zpětnou
vazbu, které se nám dostává. Pokud jste buddhista nebo katolík nebo
fundamentalista, dostanete zpětnou vazbu vašich vlastních obrazů.
Začal jsem si být vědom matice vyššího já, kanálu ke zdroji.
Všichni máme vyšší já, nebo část nadduše naší bytosti,
kanál. Všechna vyšší já jsou spojena jako jedna bytost. Všichni
lidé jsou spojeni jako jedna bytost.
Byla to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. Bylo to jako
všechna láska, kterou jste kdy chtěli, byl to ten druh lásky, která
léčí, uzdravuje, regeneruje. Byl jsem připraven v tu chvíli jít.
Řekl jsem: „Jsem připraven, vezměte si mne.“ Pak se světlo
změnilo na nejnádhernější věc, kterou jsem kdy viděl: mandalu
lidských duší na této planetě. Viděl jsem, že jsme
nejnádhernější stvoření – elegantní, exotická… vše.
Nedokážu prostě říct dostatečně, jak to změnilo můj názor na
lidské bytosti, během okamžiku. Řekl jsem/pomyslel si/cítil: „Ach
bože, nevěděl jsem.“ S údivem jsem zjistil, že v žádné duši
neexistuje žádné zlo. Lidé mohou dělat strašlivé věci kvůli
nevědomosti a nedostatku, ale žádná duše není zlá. "Co všichni
lidé hledají – co je vyživuje – je láska,“ řeklo mi světlo.
„Co lidi deformuje je nedostatek lásky.“
Odhalení pokračovala a pokračovala. Zeptal jsem se: „Znamená to,
že lidstvo bude spaseno?“ Jako zvuk trumpety se sprškou rotujících
světel světlo „promluvilo“ a řeklo: „Zachraňujete se,
vykupujete a léčíte se sami. Vždy jste tak dělali a dělat budete.
Byli jste stvořeni s mocí tak činit před počátkem světa.“ V tom
okamžiku jsem pochopil, že jsme již byli spaseni.
Poděkoval jsem světlu boha z celého srdce. Nejlepší věcí, která
ze mne mohla vyjít, bylo: „Ach drahý bože, drahý vesmíre, drahé
velké já, miluji svůj život.“ Zdálo se, že mne světlo vdechlo
ještě hlouběji, absorbovalo mne. Vstoupil jsem do další sféry,
opravdovější než ta minulá, a byl jsem si vědom enormního proudu
světla, velkého a plného, hlubokého. Zeptal jsem se, co to bylo.
Světlo odpovědělo: „To je řeka života. Napij se této manové
vody, aby naplnila tvé srdce.“ Byl jsem zhluboka, v extázi.
*
Pustina nicoty
Náhle se zdálo, že na tomto proudu života rychle mizím od planety.
Viděl jsem Zemi odlétat. Sluneční soustava prosvištěla kolem a
zmizela. Letěl jsem středem galaxie, absorboval cestou více
znalostí, dozvěděl jsem se, že tato galaxie – a celý vesmír –
je plná mnoha různých druhů života. Viděl jsem mnoho světů.
Nejsme ve vesmíru sami. Zdálo se, jako by všechna stvoření ve
vesmíru proletěla kolem mne a zmizela ve světelné tečce.
Pak se objevilo druhé světlo. Jak jsem procházel do druhého světla,
mohl jsem vnímat navždy, mimo nekonečno. Byl jsem v pustině, v
přistvoření, počátku času, prvním slovu nebo vibraci. Odpočíval
jsem v oku stvoření a zdálo se, že jsem se dotkl tváře boha. Nebyl
to náboženský pocit. Byl jsem prostě jedním s absolutním životem
a vědomím.
Jel jsem po proudu přímo do středu světla. Cítil jsem se
obklopen/pohlcen světlem, jak mne opět nabíralo svým nádechem. A
zjevná byla pravda, že neexistuje žádná smrt; že nic se nerodí a
nic neumírá; že jsme nesmrtelné bytosti, součást přirozeného
živého systému, který se recykluje do nekonečna.
Trvalo by mi roky vstřebat zážitek pustiny. Bylo to méně než nic,
přesto větší, než cokoliv. Stvoření je bůh zkoumající božské
já prostřednictvím všemožných představitelných způsobů.
Prostřednictvím každého kousku vlasu na vaší hlavě,
prostřednictvím každého listu na každém stromě, prostřednictvím
každého atomu. Bůh zkoumá božské já. Viděl jsem vše jako já
všeho. Bůh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá ze světla; vše
je živé.
*
Světlo lásky
Nikdy mi nebylo řečeno, že se musím vrátit. Prostě jsem věděl,
že se vrátím. Bylo to pouze přirozené, podle toho, co jsem viděl.
Jak jsem se začal vracet do životního cyklu, nikdy mi nepřišlo na
mysl, ani mi nebylo řečeno, že bych se měl vrátit do stejného
těla. Nezáleželo na tom. Měl jsem naprostou důvěru ve světlo a
životní proces.
Jak se proud spojil s velkým světlem, požádal jsem, abych nikdy
nezapomněl odhalení a pocity toho, co jsem zjistil na druhé straně.
Smýšlel jsem o sobě jako o lidské bytosti a byl jsem šťasten, že
jí jsem. Podle toho, co jsem viděl, bych byl šťasten, kdybych byl v
tomto vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou součástí boha…
to je nejfantastičtější požehnání. Je to požehnání mimo naše
nejdivočejší představy o tom, co může požehnání být.
Pro každičkého z nás je být lidskou součástí této zkušenosti
nádherné, velkolepé. Každičký z nás, nehledě na to, kde jsme,
ždímáni či ne, je požehnáním pro planetu, přesně tam, kde jsme.
Takže jsem prošel procesem reinkarnace a očekával jsem, že budu
někde dítětem.
Ale reinkarnoval jsem se zpět do tohoto těla. Když jsem otevřel
oči, byl jsem velmi překvapen, že jsem zpět v tomto těle, zpět v
místnosti s někým, kdo na mne dohlíží, se slzami v očích. Byla
to Anne, má pečovatelka z hospicu. Našla mě mrtvého třicet minut
předtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla
před třiceti minutami. Ctila mé přání, aby mé nově mrtvé tělo
nechala o samotě. Může dosvědčit, že jsem byl opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Věřím, že jsem pravděpodobně
zažil smrt samotnou, nejméně hodinu a půl. Když jsem se probudil a
viděl venku světlo, zmateně jsem se pokusil k němu jít, ale vypadl
jsem z postele. Slyšela hlasité „žuchnutí“, vběhla dovnitř a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem překvapen a
vyděšen tím, co se stalo. Zprvu jsem na zážitek neměl žádné
vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto světa a neustále se
ptal: „Žiju?“ Tento svět se zdál být více snem, než to, co se
stalo.
Během tří dnů jsem se opět cítil normálně, jasněji, přesto
jinak, než předtím. Mé vzpomínky na cestu se vrátily později. Ale
po svém návratu jsem nemohl najít u žádné lidské bytosti, kterou
jsem kdy viděl, nic špatného. Před svoji smrtí jsem odsuzoval,
věřil, že lidé jsou velmi podělaní. Všichni, až na mne.
Asi o tři měsíce později mi jeden přítel řekl, že bych se měl
nechat otestovat na rakovinu. Takže jsem tam šel. Cítil jsem se
zdravě. Stále si pamatuji, jak lékař na klinice vypadal „před“
a „po“ testech. Řekl: „Nemohu najít žádnou známku
rakoviny.“ Vypadal nezaujatě. Ale na mne to dojem udělalo. Věděl
jsem, že je to zázrak.
*
Poučení
Zeptal jsem se boha: „Jaké je nejlepší náboženství na planetě?
Které je správné?“ Bůh řekl s velkou láskou: „Nezáleží na
tom.“ Jaká to neuvěřitelná slušnost. Nezáleží na tom, jakého
jsme vyznání. Náboženství přicházejí a odcházejí. Mění se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou
o tom stát se osvíceným. Do všech systémů nyní přichází více
světla. Mnozí budou vzdorovat a bojovat o to, jedno náboženství
proti jinému, a budou věřit, že mají pravdu.
Když bůh řekl: „Nezáleží na tom,“ pochopil jsem, že se
musíme starat my, protože jsme starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá,
jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je odrazem,
aspektem celku. Přeji si, aby to všechna náboženství pochopila a
nechala se na pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale
žijte a nechte žít. Každý má jiný pohled a vše se to přičítá
k velkému obrazu.
Přešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledně toxických
odpadů, jaderných raket, populační exploze, deštných pralesů.
Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují jaderné odpady.
Miluji hřibový oblak. Je to ta nejsvětější mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv
náboženství nebo filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný
mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na novou úroveň vědomí.
Když víme, že možná můžeme vyhodit planetu do vzduchu
padesátkrát, konečně pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po
jistou dobu museli nechat vybuchovat více bomb, aby se do nás dostaly.
Pak jsme začali říkat: „Už to nepotřebujeme.“ Nyní jsme v
podstatě v bezpečnějším světě, než jsme kdy byli, a bude ještě
bezpečnější.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly
dohromady. Tyto věci jsou tak velké. Mýcení deštných pralesů se
zpomalí, a za padesát let bude na planetě více stromů, než jak
tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, dělejte to; jste
součástí systému, který se stává povědomým. Dělejte to vší
silou, ale nebuďte deprimovaní nebo sklíčení. Země se nachází v
procesu své domestikace, a my jsme buňkami těla. Nárůst populace se
dostává velmi blízko optimálnímu množství energie, která
způsobí posun ve vědomí. Tento posun ve vědomí změní politiku,
peníze, energii.
Velká záhada života má málo společného s inteligencí. Vesmír
není intelektuálním procesem. Intelekt pomůže; ale naše srdce jsou
naši moudřejší částí. Od svého návratu jsem zažíval světlo
spontánně. Naučil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve své
meditaci téměř kdykoliv. Můžete to dělat také. Nemusíte
nejdříve zemřít. Jste na to již vybaveni. Tělo je
¨nejnádhernější světelnou bytostí, která existuje. Tělo je
vesmír neskutečného světla. Nepotřebujeme rozmlouvat s bohem; bůh
již komunikuje s námi v každém okamžiku!
(c)2009 Thomas Mellen
Tajana:
Ak máte nejaký svoj príbeh ,,Klinickej smrti,,
napíšte a podeľte sa prosím, o svoj zážitok s nami.
Radi si prečítame akýkoľvek Váš postreh na túto tému.
Žádné komentáře:
Okomentovat